Dvojitá věž

Kratičká cesta označovaná v průvodcích za VI. Jak se to podaří, ale zcela lehké to není.

Ano, jde tudy všude lézt. II - IV, podle toho, kudy.

Ano, jde tudy všude lézt. II - IV, podle toho, kudy.

Jeden (dva, tři?) krok na začátku. Ale velmi nepříjemný, tak pětkový. Pak do lámavého.

Vypadá to jako choďák, ale dole to možná překvapí. Odjistit moc nejde. Dobrá cesta na tréning morálu v malém. Psáno V. Možná trochu přehnané, ale zadarmo to není.

Téhle rozchroustané cestě je snad nejlepší se vyhnout. Přímo asi V.

Je to II, ale myslet je nahoře potřeba. Potom to jde lehce nahoru a třeba i dolu. Pokračovat lze i rovnou dál na Horní skálu.

Poctivých IV, možná spíš V. Dole stěnka vytlačuje. Dolejšek lze vzít zcela zprava a obejít tak první převis. Nad kruhem si lze pomoct rozporem a případně to vzít trochu sokolíkově.

Nástup převislou spárkou k břízce a potom traverz vpravo v lehce převislé stěně. A jak to jde, tak nahoru. VI.

Ve severoýchodní stěnce u hrany. Klasická, dnes už poněkud uklouzaná VI. Klíčové místo je nad kruhem, ale bacha na uklouzaný dolejšek. Kolem kruhu je dobré jít trochu doprava a nahmátnout dva bočáky a z nich na madlo na hraně.

Dále vpravo. Po malých lištičkách. Pokud od přímky nýtů malinko uhnete, je hnedle lehčí, nežli těch VI+. Pokus o modernu se vším všudy i s tím, že si musíte dávat pozor, abyste lezli tudy, kudy to nejde, a nikoliv tudy, kudy to jde.

Prostě taková IV. Cestou kudy to jde i za III.

Při hraně je to za II.